Ten nejznámější příznak panické poruchy znají i úplní laici. Ale rozpoznat jej mnohdy neumí ani lékař. Člověk, který prodělává záchvat si mnohdy myslí, že dostal infarkt. Bolesti na hrudi, silné úzkosti se dostavují nečekaně a s velkou intenzitou. Člověk je již smířen s tím, že umírá a není mu pomoci. Infarkt se většinou odhalí pomocí EKG vyšetření, ale u panické poruchy tomu tak není. Tato bolest se na EKG vyšetření neobjevuje. Po utlumení záchvatu není nutné, aby pacient pobýval v nemocnici, může ji v klidu opustit. V žádném případě není dobré brát tuto nemoc na lehkou váhu. Je totiž docela možné, že panický záchvat může být zaměněn za infarkt nebo opačně. Proto i mnozí, kteří zažívají záchvaty docela často se obávají, že jednou to nebude panický záchvat, ale infarkt. Proto je vždy dobré, aby navštívit lékaře, aby potvrdil nebo vyvrátil případný záchvat.
Záchvat má většinou velmi podobný průběh. Postižený začne cítit silnou úzkost. Nyní je možná záměna s infarktem. Člověk se začíná obávat co se to s jeho tělem vlastně děje. Pociťuje strach. Člověk, který prodělal záchvat, se poté snaží vyhýbat místům a situacím, kde se záchvat projevil. Obává se totiž, že by se stejná situace mohla opakovat.
Záchvat je velmi složitý na zvládnutí pro člověka. Ten totiž může pociťovat jak již zmíněný strach, tak i mdloby, pocity samoty, ale třeba i obava, že sami umírají. Zvláště poprvé, když člověk neví co se s ním vlastně ani děje, mohou propadnout šílenství a dokonce si i ublížit, aniž by chtěli. Návštěva lékaře, který pacientovi vysvětlí, jak situace zvládat a předepíše léky je potřebná.
Nejen psychické projevy, ale i tělesný doprovázejí panickou poruchu. Jedná se o pocit třesu, napětí ve svalech. Člověk může rychleji dýchat. To je obzvláště nebezpečné v parných dnech, kdy se člověku může ještě přitížit v závislosti na horku. Dále se může objevit bolest hlavy, zad, pocity na omdlení, mžitky před očima. Projevů je ale mnohem více a s postiženým tento stav může pěkně zamávat. Pocity na zvracení, píchání u srdce, extrémní pocení, trnutí nohou nebo rukou jsou další z mnoha příznaků.
Panický záchvat není nijak dlouhý. U většiny případů trvá maximálně půl hodiny a minimálně pět minut. Ve výjimečných případech ale může trvat i mnohem déle. Je jasné, že čím delší záchvat je, tím to pacient hůře snáší. Jakmile ale záchvat končí, pacient ještě není v klidu. Přetrvávají pocity třesu, unavenost a celkové napětí organismu. Mezi pacienty se ale najdou i výjimky v podobě těch, kteří ihned po záchvatu se cítí naopak výborně.
Velké riziko nastává u pacientů, kteří svou nemoc nepoznají. Snadno se může zaměnit za srdeční příhody nebo jiné nemoci podobného charakteru. Záměny nejsou ničím výjimečným a dokonce jsou i pochopitelné. A to díky hned několika stejným nebo velmi podobný příznakům. Obyčejný laik není schopen poznat, o co se vlastně jedná. Mnohdy i lékaři mají problém s jejich odhalením.
Ovšem samozřejmě jasné, že se nemoci dají od sebe odlišit. Musí ale člověk vědět, na co se zaměřit. Existují postupy, jak příznaky a jednotlivé projevy jdou za sebou. Během srdečního infarktu dochází k zesilování obtíží v závislosti na vyvíjené fyzické aktivitě. Je-li člověk v klidu, potíže ustupují. Naproti tomu panický záchvat má jiný průběh. Obtíže nesouvisí s tělesnou aktivitou, a dokonce se objevují i v době, kdy je tělo úplně v klidu. Záchvaty nejsou předvídatelné. Člověk nikdy neví, kdy se projeví a kdy ustoupí.
