Pro běžného strávníka poměrně romanticky znějící stavební kameny této diety často vedou k otázkám, odkud že se tato dieta vlastně vzala. Důrazná doporučení, aby člověk, který ketonovou dietu drží, jedl dost masa, tučnějších mléčných výrobků nebo třeba vajec, může snadno vzbuzovat pochybnosti. Dieta, u které není třeba hladovět? Dieta, kde steaky střídají kousky tvrdého sýru? Vlastně není nic jednoduššího, než takový plán považovat za výstřelek poslední dietologické sezóny. Ve skutečnosti ale už letmý pohled do historie ukazuje přesný opak. Ketonová dieta se totiž se solidními úmysly používá už přinejmenším jedno století.
I když je v současné době ketonová dieta na prvním místě prezentována jako zajímavý způsob, jak se poměrně efektivně zbavit přebytečného tělesného tuku, za její zkoumání a rozšíření vděčíme hlavně léčbě epilepsie a diabetu.
Svoji renesanci ketonová dieta zažívá od podzimu roku 1994, kdy pozornost americké veřejnosti zaujala reportáž stanice NBC, která poprvé referovala o případu syna slavného hollywoodského filmového producenta Jima Abrahamse. Ten se v zoufalství nad tím, že v té době standardní formy léčby epilepsie nezabírají u jeho dvouletého synka, začal poohlížet po alternativních způsobech boje s touto nevypočitatelnou nemoci. Tak narazil na ketonovou dietu, která období svoji původní největší slávy zažila v průběhu dvacátých a třicátých let dvacátého století.
Úprava jídelníčku tak, aby nemocný epilepsií přijímal jenom minimální množství cukru, a místo toho přijímal dostatek bílkovin i tuků, nakonec opravdu zabrala. Svůj příběh této neortodoxní formy boje s epilepsii se Abrahams nakonec rozhodl zfilmovat. Výsledkem bylo drama z 1997, v Čechách známé pod jménem Především nikomu neublížím. Slavná Meryl Streep za něj byla nominována na Zlatý Glóbus, a vlna velkého zájmu o ketonovou dietu mohla začít.
Přes původní význam při léčbě epilepsie a spolu s ní také třeba diabetu se postupně ukazuje, že dalším výsledkem poctivého držení ketonové diety může být ještě jiný efekt. Kromě výrazného snížení intenzity a četnosti epileptických záchvatů totiž strava bez sacharidů dokáže lidský organismus přimět ke skutečně efektivnímu spalování tuků.
Většina prvních impulsů k důkladnějšímu testování ketonové diety a hledání jejích variant přitom překvapivě nepochází z řad zoufalých lidí, kteří k nežádoucím tukovým polštářkům přišli především díky nedostatku pohybu nebo pochybným stravovacím návykům. Ketonová dieta se totiž naopak začíná rychle šířit především v prostředí náruživých návštěvníků posiloven či dokonce aktivních sportovců, kteří by rádi doladili některé poslední nedostatky svojí figury. Což nakonec zůstává platné dodnes, a to i přesto, že dnes již ketonová dieta patří mezi poměrně dobře známé úpravy jídelníčku i tam, kde se na běžecké boty nebo potítka spíše práší.
Otcem samotného termínu ketonová dieta nicméně zůstává americký lékař Rollin Woodyatt, který tímto termínem označil jídelníček upravený tak, aby obsahoval naprosté minimum sacharidů, již v roce 1921. Tehdy totiž poprvé identifikoval její klíčový princip, kdy potlačení příjmu sacharidů v potravě spolu se současným dostatečným příjmem tuků brzy následuje zvýšení koncentrace ketonů v krvi. Rollin Woodyatt nicméně ve svojí době ještě nechoval přesvědčení, že je na stopě úplně nového přístupu k redukci hmotnosti. Svoji metodu zkrátka považoval spíše pouze za specifickou formu půstu.
