Pokud dnes v tisku nebo televizi narazíme na příspěvek věnovaný ketonové dietě, ze všeho nejpravděpodobnější bude, že ketonová dieta tu bude představovaná jako na první pohled docela svérázný způsob, jak se zbavit nějakého toho přebytečného kila. Velice neobvyklá skladba jídelníčku ketonové diety je totiž díky důrazu na jezení masa a mléčných výrobků jako stvořená pro živelné šíření. Pokud se ale na ketonovou dietu podíváme z pohledu medicíny, pak zjistíme, že její jídelníček je něčím víc, než relativně jednoduchým způsobem, jak se může náruživý jedlík masa zbavit přebytečného tělesného tuku. Ketonová dieta je totiž především účinnou formou terapie, která přináší úlevu dětem trpícím epilepsií.
S výzkumem epilepsie jsou nakonec spojené už rané počátky zkoumání ketonové diety, na což se ve světle jejího využití při redukci váhy docela často zapomíná. Vždyť už ve dvacátých letech dvacátého století americká pediatrie poprvé předepisuje jídelníček postavený na minimálním příjmu sacharidů, které ve stravě nahrazují vyšší příjmy bílkovin a tuků. Ještě o něco většího rozšíření se potom ketonová dieta dočkala v letech třicátých.
Teprve pozdější rychlé pokroky ve vývoji antikonvulsantů, jako účinných léků při zvládání epileptických záchvatů, vedly k tomu, že se na ketonovou dietu tak trochu pozapomnělo. Na její renesanci jsme si proto museli počkat až do půlky devadesátých let, kdy si ketonová dieta opět získává pozornost, a to především díky svojí schopnosti pomoci v případech, kdy jiné způsoby léčby epilepsie u dětí nejsou dostatečně účinné, anebo dokonce selhávají úplně.
V současné době ketonová dieta opět patří mezi klasické způsoby, kterými je možné zasáhnout v případe, kdy standardní antiepileptické přípravky u dětí nefungují dostatečně uspokojivě. Přestože v některých případech ketonová dieta může zafungovat i u dospělých nemocných, stále platí, že opravdu účinná je především u těch nejmenších pacientů.
Typicky tak bývá doporučována u dětí, které opakovaně postihují epileptické záchvaty, a zároveň u nich není možné jejich účinná prevence pomocí běžných přípravků. Zvláště často se v této souvislosti mluví o slibných výsledcích ketonové terapie pokud dítě trpí Lennox-Gastautovým syndromem. Kromě toho je také doloženo, že ketonová dieta může pomoci i tehdy, pokud antiepileptické medikamenty fungují. Dokáže totiž postupně vést k tomu, že léky budou fungovat i v menším množství, případně jejich nepříjemné vedlejší příznaky nebudou tolik silné jako dosud.
Úplně přesné statistiky samozřejmě k dispozici nejsou. Nicméně obecně se uvádí, že pokud dítě trpící epilepsií začne držet ketonovou dietu, zhruba ve čtyřech z deseti případů dojde k výraznému zlepšení situace. A to zhruba do té míry, že u pacienta je možné očekávat pouze asi čtvrtinovou frekvenci epileptických záchvatů, než kolik bychom jich napočítali v případě, že by ketonovou dietu nedržel.
Protože držení ketonové diety představuje poměrně výrazný zásah do dětského metabolismu, který velice často doprovází pocity nadměrné únavy a vyčerpání, je nezbytné s dietou začínat vždy výhradně za dohledu ošetřujícího lékaře a dietologa. Proto také po doporučení této diety ji obvykle pacient začíná držet v centru pro léčbu epilepsie či přímo na nemocničním lůžku. Jedině tak totiž bude zaručen fundovaný dohled, který je u ketonové diety naprosto nezbytný.
