Bulimii jakožto onemocnění spojenému s psychickým ustrojením člověka i jeho vztahy k ostatním lidem je obvykle věnována velká pozornost jak pokud jde o její nejčastější příčiny, tak i o konkrétní zdravotní důsledky nebo formy dostupné účinné terapie. Zpravidla se však naneštěstí podceňuje důležitost podrobnějších doporučení, která by se týkala toho, jak vlastně má nemocný naložit se svým jídelníčkem. Tolik rozšířené vágní poučky o nezbytnosti vytvoření správných stravovacích návyků zde očividně nestačí. A právě proto se teď pokusíme o otázce stravování osob trpících poruchami příjmu potravy shrnout to nejpodstatnější.
Na nejobecnější rovině jsou i v našem případě hlavní zásady společné s běžnými pravidly dodržování zdravého životního stylu. V každém případě je tak třeba se určitě vyhnout jakýmkoliv variantám jednostranného stravování. Vždy bychom se tak měli snažit o vytvoření co možná nejpestřejšího a z hlediska živin nejvyváženějšího jídelníčku. Důležité zde není počítat každou kalorii, a trávit hodiny nad rozpisy toho, co můžeme sníst a co nikoliv – takový postup naopak z psychického hlediska obtíže může jenom prohloubit – ale spíše nikdy nezapomínat na to, že lidské tělo potřebuje stabilní přísun všech důležitých látek.
Druhou neméně podstatnou zásadou je potom jíst pravidelně, a především se neuchylovat k celodennímu hladovění završenému neplánovanou večerní hostinou. I když si mnozí lidé myslí, že podle „pravidel“ zdravé výživy doporučených pět porcí denně zaručeně povede ke kilům navíc, ve skutečnosti je tomu přesně naopak. Pokud se totiž budeme snažit například snídaním vyhnout, výrazně negativně tím ovlivníme náš metabolismus, což se následně může projevit právě v podobě nebezpečných svodů k přejídání, o fyzickém strádání těla doprovázeném např. zvýšenou únavou ani nemluvě.
Jak jsme si již naznačili, lidé trpící bulimií velice často vyhledávají jen několik stále se opakujících druhů potravin či hotových jídel. A právě k tomuto problému se váže naše další doporučení. Nedílnou součástí vytváření správných stravovacích návyků by tak měla být práce na pozvolném rozšiřování jídelníčku. Je proto vhodné, aby si nemocný vytvořil seznam potravin či jídel, kterým se snaží vyhnout, a následně aby se pokusil je seřadit podle toho, nakolik velký odpor k nim dosud chová. Následně z nich vybereme ty položky, které jsou z hlediska vyvážené stravy důležité, a snažíme se je do jídelníčku pomalu zařazovat od těch, které činí nejmenší potíže, a postupně se seznamu přidáváme další.
Podobně se ukazuje, že větší pozornost je v případě poruch příjmu potravy věnovat i tomu, jakým způsobem jídlo nakupujeme. Jednoduše řečeno je dobré mít lednici spíše prázdnou, nevytvářet bohaté zásoby. Nejenže takový postup umožňuje lepší promýšlení toho co budeme jíst příští den, ale samozřejmě především zabraňuje tomu, aby ve chvíli případného bulimického záchvatu byly „škody“ příliš velké.
Velkou pozornost však samozřejmě musíme věnovat i samotnému průběhu stravování. Vhodné je stanovit si přesné časy, kdy budeme každý den jíst, což nám následně umožní vyhnout se nepříjemným úvahám o tom, zda toto jídlo náhodou o chvíli neodložit, což pochopitelně často může skončit jeho úplným vynecháním.
Co se týče způsobů, kterými může ke zlepšení stravovacích návyků u nemocných trpících bulimií přispět jeho bezprostřední okolí, často se v literatuře uvádí těchto několik doporučení. Měli bychom se samozřejmě snažit o to, aby nemocný nejedl sám nebo v jinou hodinu než ostatní členové domácnosti. Neměl by jíst jen tehdy, kdy pociťuje hlad a jenom to, co mu chutná. Stejně tak by neměl jíst jen to, co si připravil, nebo si dokonce vařil úplně sám.
