Kromě klasického pojídání léků stanoví fyzioterapeut sérii cviků, které by měl pacient pravidelně praktikovat, minimálně půl hodiny denně. Mnoho specialistů se domnívá, že rehabilitace je mnohem účinnější léčbou, než samotné medikamenty. Díky pravidelnému každodennímu cvičení je možné zpomalit průběh nemoci a zároveň snížit veškerá rizika trvalých následků.
Každý pacient cvičení nesmí brát na lehkou váhu a tak i cviky je nutné provádět správně. Je žádoucí se je pořádně naučit. Fyzioterapeut je odborník, který ví, jak správné cvičení sestavit. Proto je dobré vyhledat kvalitního odborníka. Časové rozvržení cvičení je stejně důležité, jako cvičení samotné. Není nutné se přetěžovat, ale ani se ulívat. Cvičení se stane každodenní záležitostí na dost dlouhou dobu, proto je nutné se s ním co nejvíce sžít.
Samotná rehabilitace bude probíhat ve dvou základních fázích. Jednou z nich je cvičení za dohledu odborníka, teda fyzioterapeuta, který bude nápomocen. Zároveň bude dohlížet na správném provedení cviků. Druhou fází je individuální cvičení ve vlastním volném čase, ale taky celková změna životního stylu, jako je uspořádání obytných místností, či výměna lůžka za zdravotní, a podobně. Tyto nezbytnosti mohou také usnadnit samostatný průběh nemoci.
Rehabilitace má vždy předem stanovený průběh a je sestavena z řady masážních cvičení, která se zaměřují na páteř. Asi nejdůležitější částí rehabilitačního cvičení jsou nácviky dýchání. Dechová cvičení se snaží naučit pacienta tomu, aby uměl perfektně ovládat své tělo. Dále si cvičí vlastní obratnost. Správné vzpřímené postavení je jednou z částí nácviku.
Velmi důležitá je pravidelnost cvičení. Jen tak nahodilé docházení k terapeutovi nemá žádný význam. Proto je více než žádoucí, aby cvičení probíhala, minimálně jednou za týden. Cvičení jednou týdně se týká pouze cvičení u fyzioterapeuta. Naproti tomu domácí cvičení musí být častější, nejlépe každý den, minimálně patnáct minut. Samozřejmě účinnější je cvičení dvakrát denně, ráno a v poledne. Většina cviků není nijak náročných a každý je i sám hravě zvládne. Cviky povětšinou probíhají vleže. Dají se taky využít i podpůrné pomůcky, jako jsou žebřiny, a v neposlední řadě se nesmí zapomenout na již zmiňovaná dechová cvičení.
Životní prostor, ve kterém pacient přebývá, je důležitou složkou, která spadá do kategorie nápravy stejně tak důležitě, jako cvičení. Všechen nábytek, který bude pacient užívat, by měl být uzpůsoben potřebám pacienta s Bechtěrevovou chorobou. V reálu to znamená úprava pracovní plochy, aby se u ní člověk nemusel hrbit, dále například postel. Pacient by se měl vyhnout všem polohám, ve kterých by mohlo dojít k ustrnutí páteře. Což by samozřejmě byl problém. Proto si každý postižený touto nemocí musí uvědomit, jak je důležité okolí a celkový styly života pro lehký průběh nemoci.
