Mononukleóza je všeobecně známá nemoc, která nepatří k těm lehčím. Rozhodně si zaslouží velkou pozornost hned z několika důvodů. Nemoc je zákeřná právě proto, protože její primární příznaky nemusí být správně odhadnuty. Může tedy dojít k záměně s jinou, méně vážnou nemocí. Často je mononukleóza milně léčena jako angína nebo třeba žloutenka, protože během ní dochází ke žloutnutí bělma. To, že se nejedná o angínu, pacient zjistí tehdy, kdy antibiotika nezabírají a teploty stále stoupají.
Po nakažení je velmi těžké přijít na to, od koho se pacient nakazil. Tím pádem se člověk nemůže vyhýbat přenašeči a nemoc se může dále roznášet. Přenašeč mnohdy ani nemusí vědět, že je nemocí nakažen. Ta se u něj nemusí ani projevit a tak ji roznáší bez nějakých problémů na další bezbranné osoby, které samozřejmě taky netuší, s kým mají tu čest. Přenašeč nemusí mít sebemenší příznaky, takže ani sám neví, co vlastně v těle za virus nosí.
Nemoc z líbání. Ano to je lidové onačení mononukleózy. A je skutečně pravdivé. Přenos mononukleózy se skutečně z velké části děje během líbání. Takže jediná rada je, že by si lidé měli dávat pozor, ke komu mají blízko.
Ti, kteří si myslí, že když se přestanou líbat, mají vyhráno, se šeredně mýlí. Přenos pomocí líbání není jedinou cestou. A tak je třeba se mít na pozoru i během pravidelných hygienických návyků. Přenos je totiž možný i prostřednictví například kartáčku na zuby, který použila nakažená osoba. Vždy je teda lepší toaletní potřeby nikomu a ani od nikoho nepůjčovat. Stejně tak je důležité mytí si rukou. Tam se totiž udržují bakterie například ze slin. Sliny jsou velmi nebezpečné, co se přenosu týče. Jejich stopy totiž mohou zůstat na sklenicích, příborech nebo jiném nádobí. Riziko nastává tehdy, když se nakažený podělí s někým o své nádobí nebo sklenici. Nákaza se rozšíří téměř okamžitě.
V úvodu jak již bylo napsáno, může snadno dojít k prvnímu neodhalení mononukleózy a jejímu snadnému zaměnění s angínou. Rozdíl je sice málo poznatelný, ale přeci jen tam je. Mononukleóza má mnohem volnější průběh, nepřichází tak rychlé změny stavu pacienta. Nasadí-li se antibiotika proti angíně, tak by měla nemoc ustupovat. Jedná-li se ovšem o mononukleózu léčenou jako angína, nemoc neustupuje, ba naopak rozvíjí se ještě dál. Vysokou horečku v mnohých případech doprovází vyrážka. To je okamžik, kdy by si pacient měl uvědomit, že se zřejmě o angínu jednat nebude.
Okamžitá návštěva obvodního lékaře je nutností. Ten na základě odběru krve a následných testů může doktor potvrdit nebo vyvrátit podezření na mononukleózu. Mononukleóza je velmi nebezpečná nemoc, která i přes veškeré léčebné snažení nemusí skončit úplně dobře. Je bohužel skutečností, že ani současná moderní medicína nedokáže podávat účinné léky na léčení nemoci. Je pouze možné léčit jednotlivé její příznaky. Důležité je dodržovat správný životní styl a omezení sportu. To je velmi důležité nejen během nemoci, ale i nějakou dobu po ukončení nemoci. Sport je prostě zakázanou zábavou.
Pacienti, kteří sportem žili, se s ním musí opravdu rozloučit i na několik měsíců. Nejlepším klidovým režimem by byl pobyt na lůžku. Vyloučení namáhavých fyzických aktivit je jedním ze základních pravidel léčby. Stejně jako sport je na tom i turistika, která se rozhodně nedoporučuje ani v omezeném množství. Svého koníčku se budou muset lidé vzdát dokonce až na půl roku. Pokud by se tyto pravidla nedodržovaly, mohlo by dojít k zásadnímu poškození vnitřních orgánů. I přes všechna opatření musí pacient dávat pozor. Sebemenší nachlazení nebo jiná nemoc by ho mohla vážně ohrozit.
