Cukrovka je jedna z velmi rozšířených nemocí mezi populací. V České republice je nakažena asi jedna desetina populace, což je zhruba každý desátý obyvatel. A rozhodně to není konečný stav. Toto číslo každým rokem vzroste asi o 40 000 postižených. Nemoc nepropuká jen v našem prostředí. Cukrovka se stala populační chorobou s jedním s největších rozšíření ve všech vyspělých státech světa. Vznik této nemoci má hned několik příčin souvisejících s rychlým tempem životního stylu, jako je vysoký míra stresu, nedostatek pohybu, nezdravé stravování a podobně. Nárůst počtu nemocných je opravdu velmi rychlý. V dřívějších dobách byla cukrovka považována za nemoc starých lidí. Což je omyl. V dnešních ordinacích se objevují stále mladší pacienti postiženi touto chorobou, a rozhodně jich není málo.
Stejně jako u mnoha dalších nemocí, tak i u cukrovky j důležitá prevence, na kterou by se mělo dbát a v žádném případě není dobré ji podceňovat. Důležité jsou pravidelné prohlídky u lékaře, které se konají dvakrát do roka u ošetřujícího praktického lékaře. Mnoho lidí tyto prohlídky podceňuje a vůbec j neabsolvuje. Lékař může z rozboru moče nebo krve zjistit zvýšenou přítomnost cukru.
Žádný z občanů by prevenci neměl brát lehkovážně a už vůbec ne ti, kteří patří do rizikových skupin, jakou jsou rodinní příslušníci cukrovkáře. Dalšími faktory jsou nadváha a obezita. Vyskytne-li se u člověka alespoň jednou zvýšená hladina cukru je téměř nutností, aby se na opakované přeměřování hladiny dostavoval častěji, než zdravý člověk. Měření by mělo probíhat minimálně jednou do roka. Aby se předešlo komplikacím, které by ze zanedbání počátků nemoci, mohly pramenit.
Cukrovka, jak již bylo napsáno, je velmi rozšířenou nemocí. Obecně ji lze charakterizovat jako chronické onemocnění metabolismu cukrů. Nemoc vzniká nedostatkem (absolutním nebo relativním) inzulinu. Díky těmto problémů dochází ke zvyšování hladiny cukru v těle. Tento nedostatek se projevuje špatným nakládáním organismu s jinými látkami. Cukrovka se vyskytuje ve dvou základních typech, a to diabetes 1. a 2. typu.
Oba dva typy postihují velké procento lidí, ale i přesto je rozšířenější diabetes 2. typu. Tento druh cukrovky se většinou vyskytuje u starší populace, dále u osob s vyšší tělesnou vahou. Zvýšená hladina cukru je asi nejvýznamnějším příznakem. Ale spolu s tím tuto nemoc doprovází i další komplikace v podobě zvýšeného krevního tlaku, zvýšený hladina tuků v těle pacienta.
V první řadě se léčba tohoto typu diabetu zaměřuje na snížená celkové váhy pacienta. Účinným způsobem snižování hmotnosti je dieta, ale také dostatečné množství pohybu, které tělo rozhodně potřebuje. Medikamentům se pacienti rozhodně nevyhnou. Podávají se speciální antidiabetika, v některých případech samotný inzulin. Právě díky preventivním prohlídkám je tento typ diabetu nejčastěji objevován.
Existuje ještě druhý tip, a to diabetes 1. typu. Tento typ, naproti výše popsanému, postihuje osoby mladšího věku. Hranice bývá do třiceti pěti let. Prvotním signálem, že se s tělem něco děje jsou silné pocity žízně a následné časté močení. Může taky následovat neplánovaný silný úbytek na váze, únava organismu, ztráta chuti do života.
Léčba v tomto případě je mnohem složitější a pro pacienta náročnější. Několikanásobně více ovlivňuje běžný život postiženého. Během léčby je nutná pravidelná aplikace inzulinu do těla. Aplikace se opakuje až šestkrát za den, minimálně potom třikrát. Inzulin se do těla zavede pomocí injekční stříkačky nebo inzulinového pera. Podobně jako u předchozího typu je nutná změna jídelníčku, lehá dieta a zdravý životní styl. V některých případech je možné, že lékař pacientovi doporučí transplantaci slinivky břišní.
Cukrovka je skutečně jednou z vážnějších chorob sou časné době. Pokud ji lékař diagnostikuje, ať už se jedná o mladého nebo starého člověka, je nutné dbát všem opatřením, aby člověk zbytek života mohl prožít co nejnormálněji. Důsledky ignorování této choroby mohou vést ke katastrofálním závěrům, jako je selhání ledvin, kdy poté následuje dialýza, zhoršení zraku, jehož následkem může být úplná slepota, srdeční infarkt nebo dokonce amputace dolních končetin.
Člověk, který dodržuje zásady stanovené lékařem, může prožít plnohodnotný život bez výrazných omezení. Moderní medicína utíká mílovými kroky stále kupředu. Proto není nutné k žádné panice. Pokud pacient bude chtít s nemocí běžně žít, nemusí se obávat nepříjemností.
